Kořeny jógy sahají do starověkých indických civilizací, asi 5000 let nebo i déle. Je však důležité poznamenat, že přesná historie vzniku jógy není dobře stanovena a je často doprovázena ústními tradicemi a mytologickými příběhy. Existují však některé historické prameny, které nám poskytují pohled na počátky této starověké praxe.
Počátky jógy najdeme ve védských spisech, které patří k nejstarším indickým spisům a pocházejí z období kolem roku 1500 až 500 před naším letopočtem. jsou vytvořeny. Védy jsou sbírkou posvátných textů zahrnujících znalosti, rituály, filozofii a duchovní praktiky védské kultury. Ve Védách jsou rané zmínky o praktikách, které lze spojovat s dnešní jógou. Například v písmech Rigveda jsou mantry a modlitby zmíněny pro soustředění a meditaci.
Významný vývoj pro jógu lze nalézt v Upanišadách, další skupině védských písem napsaných mezi 800 a 200 př.nl. byly napsány. Upanišady představují filozofické dialogy, které zdůrazňují hledání duchovního poznání a seberealizace. Některé upanišády popisují speciální meditační a kontemplační techniky, které ukazují cestu k vnitřnímu osvícení a pokládají tak důležitý základ pro pozdější jógové praktiky.
Dalším významným milníkem v historii jógy je Jóga sútra, kterou napsal indický učenec Pataňdžali. Pataňdžali pravděpodobně žil mezi 2. stoletím před naším letopočtem. a 4. století našeho letopočtu a je považován za „otce jógy“. Jeho dílo, Jóga sútra, se skládá ze 195 aforismů, které vysvětlují filozofické základy a praktiky klasické jógy. Patanjali v ní popisuje to, co je známé jako „Ashtanga jóga“ nebo „Cesta osmi končetin“, která poskytuje systematického průvodce k ovládnutí mysli a dosažení seberealizace a duchovního osvobození.
Osm částí jógové cesty je:
- Yamas: Etické principy, včetně nenásilí, pravdomluvnosti, nekradení, sebeovládání a nemajetnosti.
- Niyamas: Osobní disciplíny, jako je čistota, spokojenost, askeze, sebereflexe a oddanost Vyššímu Já.
- Ásany: Fyzická cvičení a pozice v józe určené k posílení a přípravě těla na meditaci.
- Pránájáma: Kontrola dechu a dechová cvičení k harmonizaci životní energie (prána) v těle.
- Pratjáhára: Stažení smyslů od vnějších podnětů za účelem uklidnění a introvertní mysli.
- Dharana: Soustředění zaměřením mysli na jeden předmět nebo myšlenku.
- Dhjána: Kontemplativní meditace, ve které mysl zůstává bez rušivých myšlenek a přebývá v meditaci.
- Samádhi: Stav úplného splynutí s Božstvím, ve kterém se individuální já stává jedním s univerzálním vědomím.
Zatímco filozofické základy jógy byly položeny v Pataňdžaliho jógové sútře, paralelně se vyvíjely i různé tělesné techniky a dechová cvičení známá jako hathajóga. Hatha jóga se silně zaměřuje na fyzické aspekty a zahrnuje různé ásany a praktiky pránájámy na podporu fyzického zdraví a rovnováhy životní energie.
V průběhu staletí různí mistři a školy jógy dále rozvíjeli a zdokonalovali znalosti a praktikování jógy. Každý mistr přinesl svůj vlastní výklad a důraz, výsledkem čehož jsou různé styly jógy a tradice, které známe dnes.
Během několika posledních desetiletí si jóga získala celosvětovou popularitu a vyvinula se v rozmanitou a pulzující praxi. Existuje mnoho moderních učitelů a studií jógy, které nabízejí různé styly a přístupy, aby vyhovovaly potřebám a preferencím lidí. Jóga je nyní vnímána nejen jako duchovní cvičení, ale také jako způsob podpory fyzického zdraví, zvládání stresu a relaxace v rychle se měnícím světě.
Ačkoli se jóga dnes praktikuje jako fyzické cvičení v mnoha kontextech, je důležité si uvědomit, že její kořeny jsou hluboce zakořeněny ve filozofii a spiritualitě. Pochopením historických kořenů jógy můžeme lépe ocenit rozsáhlou hloubku a moudrost této prastaré praxe a zasadit rozmanitost moderních jógových proudů do širšího kontextu.