Velikonoce na obrázku

Málokterý festival v ročním cyklu se vyznačuje takovou rozmanitostí symbolů jako Velikonoce: dramatické scény ukřižování na jedné straně, živé jarní motivy na straně druhé. Příčinou tohoto kontrastního vizuálního jazyka je střet různých vlivů. Během Velikonoc se scházejí nejrozmanitější kultury a zvyky – a dávají jim více odlišných výrazových prostředků než jakákoli jiná sezónní událost.

Velikonoce jako svátek světel

Původ toho, co dnes slavíme jako Velikonoce, je celosvětově stejný: slovo znamená „vzkříšení“ téměř v každém jazyce na zemi – bez ohledu na to, zda se Velikonoce slaví jako světský nebo církevní svátek. Bohyně Eos již ve starověkém Řecku ztělesňovala úsvit dne. Její jméno se odráží v anglickém slově East – směr, ve kterém vychází slunce. I Bible dokazuje, že Velikonoce jsou pojmenovány podle této každodenní přírodní podívané. Podle ní Ježíš opustil svůj hrob v časných ranních hodinách – což se shoduje s úsvitem a vzkříšením.

Tomuto způsobu pohledu na Velikonoce odpovídá často používaný obraz slunce. Díla ovlivněná křesťanstvím ukazují své aureoly jako nezaměnitelné znamení pro cestu do světla. Sekulární reprezentace to berou doslova, protože zde se slunce objevuje jako symbol pro delší dny a rostoucí teploty. To většinou vyláká ven, kde v trávě čekají další nezaměnitelné velikonoční motivy: pestrobarevná vajíčka.

Velikonoce jako svátek vajíček

Také mají svůj původ v křesťanské víře. Krvavě rudé kuřecí produkty na vyobrazeních svatých ztělesňují Ježíšovu smrt – z níž vychází stejně nově jako kuřátko ze skořápky. Během postní doby, která byla později ustanovena mezi Popeleční středou a Zeleným čtvrtkem, byla konzumace vajec zakázána. Aby se denní snůšky zachovaly až do Velikonoc, konzervovaly se vařením. Přidané části rostlin nebo extrakty jim daly různé odstíny, aby bylo možné odlišit první vajíčka od vzorků, které následovaly později.

V různých částech Evropy se tato manipulace proměnila v umění. Zatímco barevné mísy ve slovanské oblasti byly opatřeny jemnými vyřezávanými vzory, Lužičtí Lužičtí aplikovali o Velikonocích voskové ozdoby. Z těchto technik se vyvinuly další zvyky, jako je vyfukování vajíček a kompletní malování nebo háčkování vajíček. Společně se sladkostmi vyrábí drobné dárky, které musí děti o Velikonocích hledat na zahradě.

Velikonoce interpretované moderně v regionálních zvycích

Ale kromě barevných vajíček se zavedly i rituály, které s Velikonocemi úzce souvisí. V některých regionech je zvykem stříkat mladé ženy studenou vodou, aby si zachovaly svou krásu. Cvičení by mělo vycházet z verše z Bible, který byl samozřejmě značně obměněn a je zaměřen především na společnou zábavu.

I tradiční velikonoční ježdění se stěží podobá základní myšlence. Místo toho, aby zprávu o zmrtvýchvstání Páně přinesli co nejrychleji do další vesnice, schází se o Velikonocích několik stovek jezdců na pestré procesí po okolních obcích.

Rituál zapalování velkých ohňů o Velikonocích byl převzat ze severských zemí. Mísení kultur je zde obzvláště zřetelné, protože tuto událost vždy doprovází živá atmosféra a tanec. S obdivuhodným vzkříšením o Velikonocích má tento relativně mladý zvyk společné pouze světlo – a samozřejmě radost z toho, co přijde.